Nepodložené pochybnosti o covidu

Lidi s rouškami, zavřené nejen hospody, ale například i holičství a kadeřnictví a také obchody, prodávající zboží, které naší vládci považují za zbytné. Bohužel ani školy nejsou výjimkou. Dále divadla, kina, zrušené koncerty.

Připadám si, jako bych se octl v nějakém praštěném sci fi filmu.

Jsem starej blbec, tudíž nedokážu zahnat vlezlou a nehezkou myšlenku, neb jakýsi zlý červík v mozku mi říká, že někdo zkouší, kolik si toho ještě necháme líbit. Co dalšího si nasadíme na hlavu či do hlavy, abychom nesabotovali svatý boj s koronavirem. Nestěžujme si, ať bude požadavek jakýkoliv, pro všeobecné dobro není radno žádné oběti litovat. Kdo není s námi, je proti nám. Vždyť umírají lidé, tudiž podřiďte se.

Ale říkám si, takhle lze zdůvodnit sebevětší blbost, kterou nám bude chtít někdo vnutit. Jen mi nedochází, k čemu to všechno. Abychom bez odporu, zaměstnáni bojem s koronavirem, akceptovali něco jiného? Třeba migraci, cenzuru, diktaturu honosící se liberální demokracií. Ostatně už jsme tu měli demokracii lidovou. Přívlastky jsou vpravdě rozkošné.

Má-li dnešní situace nějakého režiséra, tak ten s nejspíš s uspokojením konstatuje, že konečně něco zabralo. Zelená témata nedokázala lidi dostatečně vyděsit, peklo totiž mělo nastat až v blíže neurčené budoucnosti, což logicky snižuje účinnost takové hrozby. Ale potenciálně rychle smrtící choroba, to už je jiná.

Nikterak nepopírám existenci ani nebezpečnost covidu. Přesto jsem rád, že značná část našich spoluobčanů to s dodržováním všech často nesmyslných nařízení nepřehání. Slepá poslušnost většinou nevede k ničemu dobrému, může způsobit zblbnutí, důsledky kterého bývají všelijaké.

Tím nechci rozhodně říci, že vláda spolu s epidemiology nemyslí především na naše zdraví a blaho. Komunista něco podobného sice tvrdil taky, leč nemyslel to upřímně.