Opožděně o panu Nohavicovi

Není to tak dávno, co jsme si užívali hanobení pana Nohavici kvůli válce na Ukrajině. Ruskou agresi sice odsoudil, ale nestačilo to, neb nehodil Putinovi pod nohy Puškinovu cenu, jak mu přikazovali zastánci jediné přípustné pravdy, tedy té jejich. Ale i kdyby se jí vzdal, i kdyby po ní veřejně dupal, těm jediným spravedlivým by to bylo málo. Stejně by mu neodpustili, že ji vůbec přijal a ostatně už dlouho mu vyčítají další hříchy. Nejhorším byly jeho asi sotva dobrovolné styky s Stb, a teď v době všeobecného třeštění nekřičí dosti, byť se postavil na povinně správnou stranu, sice málo nadšeně, ale přece. Jenže málo platné v čase, kdy po letech veřejný prostor opět ovládá démon souhlasu, kdy je třeba řvát mohutným hlasem a i to nejmenší zrnko pochybnosti je hodnoceno jako zrada. Další přitěžující okolností je, že Nohavica opravdu umí a často víc než leckterý konkurent, tudíž mu nemůže být odpuštěno. A k tomu všemu si určitě vydělal i slušný prachy. Je nabíledni, že musí být potupen a je třeba s ním zúčtovat. Taky jsem se kdesi dočetl, že je zbabělec, asi se bojí Putina a Ruska, autor tohoto tvrzení si patrně nevšiml, kdo u nás drží v rukou moc. Netroufám si posuzovat, zda je zbabělec či ne. Jen mně tato nálepka připadá dost zvláštní, neb doteď jsem si já, starý blbec, myslel, že nesouhlasit se řvoucím davem vyžaduje odvahu. I když v tomto případě je věc malinko sporná, jelikož Jarek Nohavica souhlasí, leč jaksi málo.

Jako protiklad k Nohavicovi byl tu a tam stavěn Karel Kryl, jenž na rozdíl od něj nepochybil. Ten odvahu postavit se oficiálnímu a tehdy i patrně většinovému názoru měl. Dobře si pamatuji, že se mu pranic nelíbilo budování našeho znovuzrozeného kapitalismu. Tehdejší média, ještě převážně tištěná, mu dávala co proto. Líčila ho, řekl bych v souhlase s vládnoucí politickou reprezentací, jako popleteného podivína a takřka alkoholika, a to jsem patrně použil mírnějších výrazů. Jeho postoje se nelíbily tehdy a kdoví jak by se stavěl k dnešku. Do hlavy nikomu, natož mrtvému, vidět není. Nevím, jestli si mohou být Nohavicovi kritici jisti, že pokud by byl Karel Kryl ještě mezi námi, jestli by říkal to, co chtějí slyšet.

Po jeho konci ani ten, který bývá považován za jakýsi etalon morálky, tedy prezident Havel, mu nepřišel na pohřeb. Asi se to nehodilo nebo jen neměl zrovna čas.

Život bejvá složitej.